Myslíš si, že když máš s někým nějaký konflikt, že jsi ty ten správný a ostatní jsou jen ti špatní… Koukal jsi na to někdy i z té druhé stránky?
Dám vám příklad:
Já nejsem úplně psychicky v pořádku a moje máma to ví, ale neví co se mi honí hlavou a jak se přesně cítím. To znamená, že chce vždy vědět více, ale já se v ty chvíle nedokážu svěřit v tom, co mi je. Ale ona se pořád snaží vědět více.
Bohužel mi to už po chvíli vadí a tím začíná komunikační šum!
Pokud si já v tomto případě neuvědomím, že má o mě strach, tak ji to nikdy neřeknu. Ale pokud si ona neuvědomí, že to jen tak říct nejde, bude mezi námi v tu chvíli malý konflikt, který způsobí akorát problémy.
Takže mi buď moje máma musí dát větší volno v tom, kdy a jak jí to řeknu podle sebe, když budu chtít, nebo já se musím přemoc.
Nikdy nevíš, co je na druhé straně, proč se tě někdo na něco ptá, nebo proč ten druhý nechce nic říct.
Zkus si nejdříve pozjišťovat, co se na druhé straně odehrává a to nějakými jemnými otázkami, nebo tomu druhému dát volné pole působnosti a nechat ho až sám příjde a řekne si…
Neptejte se ale na klasické denní otázky!
např.: Co ve škole?/Co v práci?, Jak se máš?…
Hlavně se nesnaž z té osoby tvrdě dostat odpověď a pokud jsi ten co nechce něco říci, pokus se alespoň druhému utvrdit pocit v hlavě, že může být v klidu, nebo říci co od něj potřebuješ, aby ti bylo lépe.
Nikdy nemůžeš vědet, proč daná osoba něco udělala, nebo proč s tebou nekomunikuje.
Každý z nás má pro vše své důvody proč to dělá a dokud to nevíte, neodsuzujte!